Poezie jara

Výstavní triptych v červnu 2021

Výstava v nové výstavní síni Městské knihovny Břevnov

Výstava v kavárně Domova svaté Rodiny

Výstava v KC Kaštan

Poezie jara – zadání projektu

Projekt spolupráce s Městskou knihovnou Břevnov

Na základě poezie tvoříme díla s jarní tématikou. Dynamika emocí: smutek – radost. Klíčová slova: láska, jaro, květy, krása, píseň, cit, život.

Předpokládaný termín výstavy: přelom dubna/května

Předpokládaný prostor: Městská knihovna Břevnov + web

Jaroslav Seifert
U okna

Když přišlo jaro, na pešuňku
rozkvetly stromy v jarním slunku.
Maminka, tichá jako pěna,
k oknu je v pláči odvrácena.
– Proč pláčeš, co máš za bolest,
řekni mi, čeho je ti líto?
– Však ti to povím, povím ti to,
až nebudou jednou stromy kvést.

Sníh padal hustě a co chvíli
vločky se na sklo přilepily.
U okna, bylo málo světla,
maminka tiše něco pletla
a měla slzy na očích.
– Proč pláčeš, čeho je ti líto?
– Však ti to povím, povím ti to,
až nebude jednou padat sníh.

1954
vydáno ve sbírce Maminka, Mladá fronta, Praha, 1997

Alexandr Sergejevič Puškin

Ach, jaro, čase milování,
nad příchodem tvým zoufám si,
jitřivý stesk mi do žil vhání
a nic mě před ním nespasí.
Má duše radost nevychutná, 
z tvé tváře, z tvého jásotu
je unavená, skleslá, smutná.

Nechci nic než chlad metelic
a dlouhé, šeré zimní noci.

1827
vydáno ve sbírce Chladný žár, Dokořán, Praha, 2005

Kijohara No Motosuke

Zasláno paní, jíž básník jen letmo zahlédl za paravanem

Jste jako vůně
rozkvetlé sakury
v mlžném oparu …
Není vám líto,
že jaro musí skončit?

1205
vydáno ve sbírce japonských milostných básní Bledý měsíc k ránu, Mladá fronta, Praha, 1994

William Shakespeare
Sonet 98

Daleko od vás jsem byl v oněch jarních dnech,
kdy duben pyšnil se svým pestrým oděním
a všemu na světě zas nové mládí vdech,
takže i Saturnus se smál a tančil s ním.
Však ani ptačí zpěv, ani ten sladký květ
vždy jinak zbarvený a jinak vonící

Mne tenkrát nepřiměl o létě vyprávět
a z lůna jara si natrhat kytici;
nestál jsem s úžasem nad krásou lilií,
nechválil temný nach, kterým se růže rdí,

Vždyť jejich jas a tvar jsou jenom kopií,
kreslenou podle vás, pravzoru přírody.

Já, od vás daleko, se cítil prostřed zimy
a jen jak se stínem vašich krás hrál si s nimi.

1609
vydáno ve sbírce Sonety, Mladá fronta, Praha, 1970


Francesco Petrarca
Sonet 64

Chci zpívat o lásce zpěv zcela jiný,
takový, až hruď neoblomná zjihne
a mimoděk se k mnoha vzdechům zdvihne
vzrušeným hnutím touhy milenčiny.

Pak v jasné tváři zastihnu i stíny,
zrak uslzen se kradmo za mnou mihne.
Tak bývá – pozdě! – líto cizí výhně
a cizích trápení i vlastní viny.

A spatřím sníh se barvit růžemi
ve váncích dechu, ve rtech úběl hráti,
před nímž kdo stane, v mramor zkamení;

a vše, proč ani želet nelze mi
krátkého žití; spíš se šťastným zváti,
že směl jsem dospět k jeseni.

1348
vydáno ve sbírce Sto sonetů Lauře, Vyšehrad, Praha, 2015



Keramický tábor pro děti na konci června Zjistit více