Výstavní triptych v červnu 2021
Výstava v nové výstavní síni Městské knihovny Břevnov
Výstava v kavárně Domova svaté Rodiny
Výstava v KC Kaštan
Poezie jara – zadání projektu
Projekt spolupráce s Městskou knihovnou Břevnov
Na základě poezie tvoříme díla s jarní tématikou. Dynamika emocí: smutek – radost. Klíčová slova: láska, jaro, květy, krása, píseň, cit, život.
Předpokládaný termín výstavy: přelom dubna/května
Předpokládaný prostor: Městská knihovna Břevnov + web
Jaroslav Seifert U okna Když přišlo jaro, na pešuňku rozkvetly stromy v jarním slunku. Maminka, tichá jako pěna, k oknu je v pláči odvrácena. – Proč pláčeš, co máš za bolest, řekni mi, čeho je ti líto? – Však ti to povím, povím ti to, až nebudou jednou stromy kvést. Sníh padal hustě a co chvíli vločky se na sklo přilepily. U okna, bylo málo světla, maminka tiše něco pletla a měla slzy na očích. – Proč pláčeš, čeho je ti líto? – Však ti to povím, povím ti to, až nebude jednou padat sníh. 1954 vydáno ve sbírce Maminka, Mladá fronta, Praha, 1997 Alexandr Sergejevič Puškin Ach, jaro, čase milování, nad příchodem tvým zoufám si, jitřivý stesk mi do žil vhání a nic mě před ním nespasí. Má duše radost nevychutná, z tvé tváře, z tvého jásotu je unavená, skleslá, smutná. Nechci nic než chlad metelic a dlouhé, šeré zimní noci. 1827 vydáno ve sbírce Chladný žár, Dokořán, Praha, 2005 Kijohara No Motosuke Zasláno paní, jíž básník jen letmo zahlédl za paravanem Jste jako vůně rozkvetlé sakury v mlžném oparu … Není vám líto, že jaro musí skončit? 1205 vydáno ve sbírce japonských milostných básní Bledý měsíc k ránu, Mladá fronta, Praha, 1994 William Shakespeare Sonet 98 Daleko od vás jsem byl v oněch jarních dnech, kdy duben pyšnil se svým pestrým oděním a všemu na světě zas nové mládí vdech, takže i Saturnus se smál a tančil s ním. Však ani ptačí zpěv, ani ten sladký květ vždy jinak zbarvený a jinak vonící Mne tenkrát nepřiměl o létě vyprávět a z lůna jara si natrhat kytici; nestál jsem s úžasem nad krásou lilií, nechválil temný nach, kterým se růže rdí, Vždyť jejich jas a tvar jsou jenom kopií, kreslenou podle vás, pravzoru přírody. Já, od vás daleko, se cítil prostřed zimy a jen jak se stínem vašich krás hrál si s nimi. 1609 vydáno ve sbírce Sonety, Mladá fronta, Praha, 1970 Francesco Petrarca Sonet 64 Chci zpívat o lásce zpěv zcela jiný, takový, až hruď neoblomná zjihne a mimoděk se k mnoha vzdechům zdvihne vzrušeným hnutím touhy milenčiny. Pak v jasné tváři zastihnu i stíny, zrak uslzen se kradmo za mnou mihne. Tak bývá – pozdě! – líto cizí výhně a cizích trápení i vlastní viny. A spatřím sníh se barvit růžemi ve váncích dechu, ve rtech úběl hráti, před nímž kdo stane, v mramor zkamení; a vše, proč ani želet nelze mi krátkého žití; spíš se šťastným zváti, že směl jsem dospět k jeseni. 1348 vydáno ve sbírce Sto sonetů Lauře, Vyšehrad, Praha, 2015